nelze jinak nez se jen usmat nad reakcemi ve stylu naprosteho nepochopeni textu… hozena rukavice nebyla sebrana…
nelze jinak nez se jen usmat nad reakcemi ve stylu naprosteho nepochopeni textu… hozena rukavice nebyla sebrana…
Play the music and look at the photos

omlouvam se, ze ted neni zmen.se moc aktivni… ale konecne, po prakticky jednom celem roce se blizi jedna vec do finale… finalne prohlasena za nedokoncenou bude dokoncena. tento blog se transformuje jako soucast vetsiho celku, bude plnen novymi clanky, ktere nebyly v poslednich mesicich zverejnovany, jelikoz jsou soucasti vyse zmineneho projetku – tam vybuchou jako exploze a blog je bude dlouho doplnovat… dejte nam jeste tak mesic…
fresh air close to the mountains

vic casu ve vlastnim magickem lese!

just listen.. Ayn Rand – Zdroj (The Fountainhead)
absolutni souhlas. english text
the 99 percent
jiz zde bylo na toto tema neco napsano. prakticky v kazdem clanku. jakykoliv problem se spolecnosti, nazory, novym smerem… je problemem s okolim. soucasna spolecnost ma v sobe stale otisk boty minuleho rezimu, i po 20ti letech – v mysleni, individualite, teorii umeni… clanek jako zrozeny pro zmen.se napsal predseda vlady ČR Petr Nečas – I to zavinila „bratrská“ pomoc? Změň se! }X
„Proto se už dvacet let učíme odvážněji vyslovovat názory a také je přijímat. Pořád dáváme trochu najevo skryté obavy ze všeho neuhlazeného a jinakého a pořád se trochu hlídáme. Když se v novinách nebo na veřejnosti objeví jasný vyhrocený názor, směřuje často první reakce k jeho rychlému zadupání. Věřím, že bez těch stop a jizev, které nám způsobily i tanky před 42 lety, bychom takové názory a taková vystoupení dokázali vnímat méně upjatě a hned se nepouštěli zle do těch, kteří je vysloví. Ke skutečné svobodě patří totiž také otevřený obzor – otevřené oči a sluch i k nečekaným a novým projevům. Stejně tak k ní patří i odvaha vyslovovat vlastní odvážné, a třeba i nepopulární názory.“ }X
lide se stale ptaji. diky Bohu aspon za to.. ale ptat se, ale nehledat odpoved..? je treba se dostat dale. bez odpovedi neni teorie, bez odpovedi nema cenu se ptat. grafice chybi teorie, teoretici, odpovedi. narazim na spousty tazatelu – zda je grafika umeni, zda je plakat dilo ci jen informace, kde konci hranice grafiky, co je grafika a co neni. tisice otazek. ale nikdo se na ne nesnazi odpovidat. pouze otazkami se ale nikdo za teoretika nemuze povazovat. je treba hledat odpovedi, ale uvedomit si, ze univerzalni odpoved neexistuje. musime odpovedet alespon sobe, najit vlastni nazor, vlastni smer, vlastni pohled. lide se toho ale boji. pokladat otazky je mnohem snazsi, nez na ne odpovidat. v cr je nedostatek lidi, co odpovidaji, nedostatek teorie, nedostatek verejne kritiky. nedostatek odvahy pro vlastni nazor – abychom se nekomu neznelibili. staci se podivat na www zabyvajici se grafikou – font, dp, typo… prinasi ruznorode zpravy o gd. vsechny clanky pak ale konci otazkou „jak se vam to libi?“, popr „redakci se to libi“. a pak jsem to konecne ja, kdo se pta… proc se to libi? v cr neexistuje medium, ktere by bylo skutecnou kritikou ceske graficke sceny – vystav, ID apod. vse je pouze informacni. je to skoda. verim, ze diskuse by byly o to zajimavejsi, kdyby se objevovaly clanky, ktere by novinky prinasely a zaroven recenzovaly. kritickou diskusi se lze posunout kupredu. hledejme odpovedi hlavne sami pro sebe. o nasi vlastni odpoved se pak muzeme delit. posunout teoreticke zazemi gd nekam dale. je treba te jedne poloviny. polovina plakatu. krasna graficka dila jsou prece take celek.
myself in 2005
„Plastická svoboda znamená osvobození mysli.“ – Jan Kaplický. JK a jeho budova Národní knihovny. JK a jeho Media Centre. A jeho obchodní dům Selfridges. A Kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích. A další, další, další.
Všechny tyto návrhy, v ideálním případě i reálné budovy, spojuje ona plasticita. Organičnost. Živočišnost. A obrovská vlna nevole, tu větší, tu menší. Nejvíce patrná a, bohužel i fatální, u NK v Praze. Ale proč? Proč se lidé bouří proti něčemu, co sám Kaplický trefně pojmenovává jako prostředek, díky kterému „jednota vnitřního a vnějšího může být naprostá.“? Odpověď, sahající daleko, daleko dál než pouze do architektury, mne napadla cestou na záchod. Symptomatické.
Často se uvádí, že uvedené návrhy se lidem nelíbí. Že k nim mají bytostný odpor. Že jsou prostě a jednoduše ošklivé /paradox, kdy JK navrhoval s myšlenkou krásy jakožto jednou z priorit, netřeba zmiňovat/. Ale proč? Linie, výtvor člověka, nám dává odpověď.
Člověk má strach. Chce se oprostit od onoho reálného faktu, že máme své živočišné potřeby, že potřebujeme chodit na onen záchod, jíst, spát, že potřebujeme sex, že potřebujeme dýchat, že se často chováme i hůře než zvířata. To vše ale nechceme vědět. Proto vymýšlíme pseudo-racionální argumenty, snažíme se schovat za linii, za zdi našich hranatých domů, za ploty Zoo, za skla, karoserie automobilů. Nedochází nám, že to hlavní, co člověk má, čím se nejvíce odlišuje, je vědomí sebe sama. Když se ale snaží selektovat v tom, co je, tak o něj přichází. A tak naše mysl může, přesně ve stylu linie, směřovat jen jediným směrem.
Naše? Ne. Některých z nás. Být přímý je hezké. Je správné. Ale ne pokud se jedná o myšlení__ .

V mém myšlenkovém pochodu spatřuji grafický design jako rovnocenné umělecké řemeslo, nebo také prostředek, který v sobě nese spoustu činností! Nabízí zpracování myšlenek, vyjádření pocitů ve škále nespoutaných řešení s nadpozemskou volností.
K tomu abychom mohli plně chápat podstatu umění grafického designu, se kterou jsem se sžil, je třeba zvláštní uzpůsobení citlivosti, posedlosti a závislosti.
Pokud dojde k absenci těchto věcí, nedojde k zvážení zmíněných hodnot – nativní pochopení grafického designu v ČR a nativní představa o GD v ČR jsou tak naprosto deformovány. Grafický design je vnímán… skrze logo supermarketu začínajícího např. na písmeno G – lidé si myslí, že taková grafika je normální a vnímají ji v této podobě. Díky absenci původních hodnot. Nacházíme se na počátku období, kdy se grafický design stává masově populárním (to platí v každé branži) – v tomto prostředím se vytváří vlna nových kýčů, které se zmítají rychle, nečekaně, na krátko…stejně tak brzy končí…
Jako šlehající plameny ohně.
Explosions In The Sky…
Napadlo mi, že velké věci možná vlastně nejsou, protože jsou jen ty,
které vypadají jako malé. Někdy se ovšem přihodí, že jsme svědky
několika malých věcí, které jsou navzájem tak propojené, že si
pomyslíme, že je to vlastně jedna věc, a že je veliká.
v co verim a proc delam co delam? nechci abych zustal jen u grafiky. chci delat skutecne vizualni komunikaci. tvary, barvy, rozmery… muze to byt neci cil, delat grafiku, ale pro me je cil nezustat jen u ni. nestagnovat. prolinat obory. nechci aby grafika koncila zavrenim programu v pocitaci. aby tam jen zacala a nebo aby se dokonce bez programu obesla. i v teto moderni dobe muzeme delat krasne veci rucne. chci aby byla grafika vnimana i takto. jako neomezena disciplina, jako spojovatel oboru. udelat cast dila skrze vlastni fotografii, tu upravit v pocitaci, vytisknout, lepit, fotit, rezat, modelovat, manipulovat… lepit do knih dalsi strany, prorezavat je, deformovat. dokazat ze tiskovy format je porad neco vic nez obraz na monitoru. vytvaret vlastni abecedy z prvku co najdeme venku. grafika nesmi koncit tvorenim v pocitaci. pocitac je jen jeden prvek v mozaice tvorby, ktery vyuzit muzeme i nemusime – tomu verim a sestavuji si vlastni kameny dohromady jak neco tvorit. a chci vyuzit vseho. dokazat ze grafika muze byt i manualni a casto i silne slozita, ne prvoplanova a na prvni pohled citelna, ne jednoduchy orientacni system, ale i slozite abstraktni dilo. shrnout vse pod jednu vazbu. mozna brzy, mozna za dlouho
navstivili jsme hned prvni den bienale grafickeho designu 2010 v brne. diky nasi pili a nevinnym kukucum jsme si dokonce jeden cely vystavni palac prolezli jeste pred otevrenim/vernisazi, zcela sami! parada… svycari to zabili.. jejich vedeni troufam si rict i nad zbytkem evropy je, co se do artu a la kolektiv tyce, tak 10:0.
nevedel jsem moc co cekat. z vetsiny vystav v posledni dobe jsem byl zklamany. asi bylo souzeno si to vykompenzovat tady a soucasne videt, jaky je nekdy velky rozdil mezi grafikou v cr a zahranici, mame se jeste co ucit. ale vic takovych vystav!! cim vice jich bude a lidi zde uvidi, jak to chodi jinde, jaka je jina uroven, je to sance jak postrcit i nase tvurce k vetsi odvaze a novym trendum… bienále mi dalo hodne a vsem by melo dat jeste vic. a je tam spousta hezkych {dopln}
nejvetsi psycho je vystava R2 v ramci bienale, v umeleckoprumyslovem muzeu.. nikdy v zivote jsem jeste nevidel tvorbu tak blizkou memu srdci, kdy vas kazdy cm2 vystavni steny srazi do kolem, chodite s pusou jako kapr a cestou domu si pripadate jako nejvetsi nula, jako by jste se divali na praci vlastniho ucitele, ze musite jeste toho tolik dohnat… r2ku najdete zde
celkovy vizualni styl od machacka z welcometo.as je taky spica. moje cteni, nebo spis prohlizeni pred spanim ted urcite nejakou dobu bude 350ti strankovy katalog bienale)

Garcy a miluj92
love it…

I’ll be back soon.. and than leave again
Photo by Serge
Vysmech…
podporujeme tuhle page
zmen.se
vetsina lidi zije z druhe ruky. zije v ostatnich. kdyz tohle nekdo popira, je pro lidi sobec. odmitaji pokrok. stagnuji. desi se a pomlouvaji cokoliv, co stoji stranou, nejak se vymyka, boji se jakekoliv nezavislosti a plivaji na ni. vsechno co jiz bylo vynalezeno je dokonalejsi, nez neco, co muze vznikat nove. a pritom si tak protireci! odmitaji pokrok v grafice. odmitli by i pokrok ve vede? to by porad chteli jezdit v autech na paru? i presto ale slycham a vidam ukazky grafiky, ktera nic neposouva dale. webdesign stale s tlacitky v lajne, hlavicka, telo, zapati. kdyz vymyslite neco noveho a lepsiho, opaci vam, proc vymyslet neco noveho, kdyz stare funguje. a ze vase fungovat nemuze, jinak by to prece bylo jiz vsude, nebo ne? lide kteri uvizli nekde v baroku. nevidi dalsi vize a nove technologie. ani nechteji, nerozumi jim. kdyz byste vedle barokni budovy postavili corbusieruv skelet… clovek stavici barokni domy by vam rekl, ze ten skelet musi spadnout – protoze nerozumi pokrocile technologii. rekl by vam, ze ten skelet je odporny, nepouzitelny a nefunkcni. clovek ktery je zvykly do stavby umistovat piano nobile by vam rekl ze corbusierova stavba je pro bydleni nepouzitelna. odmitl by ji. nepochopil by ji. a bojoval by za jeji sboreni. vetsina lidi stejne tak. dnes je vetsina grafiky a umeni stale nekde na urovni baroka. pouzivaji se jiz 10 let prekonane veci. zadna invence ani pokrok. pritom by stacilo tak malo. vule nejen tvurce, ale casto i klienta. odvaha neco zmenit a odvaha byt naklonen novym formam, nevycouvat. neohlizet se stale na ostatni lidi. mit vlastni nazor. ten dnes skoro nikdo nema. nazory nahradily pruzkumy verejneho mineni. nazor jedince nahradil nazor okoli, nazor masy. lide ziji z druhe ruky a zabiji vse co z druhe ruky nezije. nejde jim o nazor na sebe samu, ale o nazor druhych na vlastni osobu. to ze se ma clovek napred naplnit sam nazvou sobectvim. idealy jedince a boj stranou nazvou egoismem. delaji vse jen tak, aby to pochvalili jini. proto jsme porad uvizli nekde v baroku. a cesta z nej do moderni doby vede jen skrze vlastni nazory, invenci, boj. pres jedince. ne masy.
mluvi se tu o komerci jako o necem zlem, nezadanem, podprumernem. komerce je ale vlastne vsechno, za co dostaneme penize a to delam i ja? nekdo tedy muze rict, ze delam komerci. tento nazev je vsak pro me neco jineho. „komerci“ beru jako vetsinu veci kolem nas – shiny glass weby, jeden jako druhy, prumer prumer prumer, stale dokola to same, „pekne“, az kycovite, prijimano masou lidi, soustruzeni (designer is not a screwdriver!) a hlavne – BEZ KONCEPTU. i „krasne“ weby jsou proste jen tlacitka na fotce, nebo neco podobneho. a to ja nedelam a nechci delat. snazim se, aby napr web byl neco vic – aby tam byla myslenka na pozadi, KONCEPT, koncepce – aby web vypadal jako slozka, protoze se ma jednat o stranky s potrebnymi informacemi – vytvori se koncept slozky, ktera skryva slozky dalsi, kterymi muzeme listovat, muzeme je otevirat, zavirat, s interaktivnim ovladanim – to je pro me jiz urcity koncept/napad – a pokud je zpracovan podle meho a ne sklenenymi tlacitky – rikam tomu artova grafika. ne bezmyslenkove nastrileni tlacitek na pozadi – cemuz rikam komerce. nekdy je ale slozite najit hranici mezi casto „ujetou“ artovou grafikou a urcitou komerci, jelikoz cistou artovou grafiku dnes v cr prakticky nikdo nekoupi. zasadou ale je abych nepolevil ze svych zasad a i pri vytvareni grafiky za penize se nemusel za vysledne dilo stydet = reseni je udelat komerci artove. ne kazdy to vsak chce videt a zada cistou prumernou komerci – v tu chvili ze zakazky couvam, i kdyz me to stoji ztratu honorare. velmi casto je treba riskovat. pro me je risk zaklad moji tvorby, stejne jako dalsi boj, pokud prvotni risk vyjde.
nazev „komerce“ je tudiz pro me automaticke/roboticke vytvoreni grafiky jen za ucelem objednavky a v podstate podle sablony, splneni zadani, bez invence, konceptu, vytvoreni neceho, cehoz jiz ostatni udelali kvanta a samotny tvurce take – udela vsak dalsi kus velmi podobny, protoze to je jeho prace, pro penize, stejne jako soustruznik denne vysoustruzi desitky stejnych sroubu. jde i o zpracovani. casto i web ke kteremu vznikl koncept se da cely zkazit komercni grafikou.
je potreba delat veci jinak, odvazne, artove, riskovat – cim vic se jich povede protlacit a prohadat, coz je casto velmi tezke, tim se zacne situace zlepsovat a vytlacovat shiny glass weby a muze konkurovat komerci – jiz dnes najdeme par klientu kteri casto prahnou skoro vice po napadu, nez vyslednem grafickem zpracovani – tim nerikam ze vysledek bude osklivy web s uzasnym napadem – ale prvotni je urcite myslenka a koncept – pak je na talentu grafika, jak abstraktni myslenku transformuje do jedinecne grafiky, zda-li casto zariskuje, nebo polevi a ztvarni krasny koncept tak, aby web nakonec zapadl a vypadal jako desitky dalsich.
chci take delat grafiku za penize – ale mym zpusobem. vzdy dodrzet vsechny zasady a kreda, ktere jsem si dal, vzdy udelat neco noveho, s umeleckou hodnotou, delat artove veci. jinak bych se pod dilo nedokazal podepsat. my way. asi jsem casto hodne tvrdohlavy a clovek muze rict i hodne egoisticky – prijde mi ale ze je to asi soucasti, pokud clovek chce protlacit sve dilo. bojovat bojovat a bojovat a kdyz nemuze vyhrat, at ustoupi – zadny kompromis. soucasne by se ale nemel zatezovat vecmi jako je egoismus – hlavni je, ze se chape on sam a vi, ceho chce dosahnout. art is the way.

Co vlastně hudba je? Nebo spíše co pro každého jedince slovo hudba znamená?
To je velice rozsáhlé téma, které mě velmi zajímá a které v sobě nese veliký potenciál, kouzlo a tajemno. Chtěl bych tu rozvést a podělit se tak o pár myšlenek a postřehů.
Sám osobně hudbu vnímám a dělím na dvě kategorie – první kategorie je hudba fyzická (reálná) a druhá kategorie hudba myšlená (Pocitová, Intimní). Hudbu fyzickou považuji jako zdroj vlnění, které vnímá a zpracuje moje ucho a já jí tak můžu slyšet. Je to prakticky stejný proces přijímaní, jako jakýkoliv jiný zvuk kolem nás. Zato naopak hudba myšlená je ta hudba, která se začne pracovat s naším myšlením, podvědomím a nějakým způsobem nás osloví, ovlivní náš momentální psychický stav. Tím chci říct že tato kategorie hudby rozhodně nekončí v našem uchu, ale pokračuje dál…tudíž je pro nás něčím výjimečná a specifická. Pomáhá objevit ty nejskrytější místa naší duše.
„Hudba není jen jakýsi druh zábavy, nýbrž ztvárnění hudebních idejí hudebním básníkem, hudebním myslitelem. Tyto ideje musí odpovídat zákonům lidské logiky, jsou součástí toho, co člověk může vnímat, posuzovat a vyjadřovat“. Arnold Schönberg
Z mých dlouhodobých hudebních aktivit jak už samotného hraní tak vymýšlení a psaní vlastních melodií jsem začal uvažovat o tom kdo je pro tvoření hudby důležitější. Jestli hudebník, který perfektně a procítěně umí hrát na svůj nástroj, nebo skladatel který musí ztvárnit svojí myšlenku a dát jí tak hudební formu, kterou musí pak hudebník zahrát… Nesmíme však zapomenout na hudební improvizaci, která v sobě nese neuvěřitelnou sílu a sílu momentu. Která tak např. bebop, jazz kde hudba vzniká v rámci momentálního hudebního dialogu umělců mezi sebou (hudebník,hudebník,posluchač). Hudba se tak tímto dostala do roviny abstrakce a objevila nové přicházející světlo experimentální hudby, která zkouší nové směry vývoje. Experimentuje jak s materiálem (z něhož hudba pochází), tak s postupy hraní až po prezentaci samotné hudby (vizuální prvek).
Nakonec přidávám několik rozhodně zajímavých interpretů. Ti, kteří mají chuť sdílet a přidat svoje vlastní oblíbené interprety, nechť zanechají koment.
Miluj92!
Jaka je ceska spolecnost? Odpoved je jednoducha – je jednoducha. Masova. Slepa. At uz se jedna o politiku, kterou zde tahat nebudu, nebo hlavne umeni. Resp „umeni“. Leti zde jednoduse to, co se libi vetsine. Pokud se nekoho zeptate co ma rad, casto vam da odpoved nejakeho dila, ktere sice nikdy nevidel, ale v novinach psali ze je to trhak. Co zde ma uspech? Znovu – masove zalezitosti. napr. fotografie – to je vec ryze masova a soucasny fenomen. nedokazu si vybavit jine odvetvi, ktere by mohlo byt tak masove jako fotografie – tu dnes hodnoti kazdy a „hezka fotka“ se libi vetsinou jednoduse vsem – a snad kazdy nekdy neco fotil. grafika takova byt nemuze – ta je pro mnohem uzsi spektrum lidi – proto nikdy nebude o grafiku takovy zajem jako o fotografii a nebude mit tolik fanousku. – cesta ke slave v cr tedy urcite vede pres „hezke fotky“ – postprodukce se da dnes dohnat lecos a i kdyz i „slavni“ fotografove postprodukci vytvori totalni kyc – vetsinou se to „libi“ – je to barevne, „hezke“ atd. a libi se to jak mane z pelhrimova tak studentovi z prahy. fenomen. a zejmena kazdy si mysli, ze fotografii rozumi.
ocenuji vznik ruznych umeleckych skupin, ac je jich jako safranu. o vetsine se nevi. a o tech, o kterych se vi hodne – na to uz se divam podezrele – protoze by to v cr nebylo normalni. aby zde neco bylo vice zname, zacinam pochybovat o kvalitach, protoze jsem se bohuzel jeste nikdy v cr nesetkal skutecne s necim novym – s necim tak novym, ze to lidi uchvati a ziska skutecne necim uzasnym – a o to bych se rad pokusil. na to jeste nikdo „nemel koule“, protoze by to taky mohlo znamenat uplne zatraceni. to zde jeste neni.
krasnym prikladem muze byt novy cesky „art wear label“ coeur la poem – ktery se stava ciste masovou veci. ze zacatku se mi ta myslenka hodne libila – ohani se vetami jako „vystup z sedi“ apod, coz je mi sympaticke. jenze cim vice se „znacka“ odhalovala, tim sem videl, jak to jen dokazuje teorii vyse a ze revoluce ci neco noveho se opravdu konat nebude… fanouskovskou zakladnu si CLP ziskalo masovou veci – fotografiemi – a ty nejsou spatne, ac masove. to by jeste bylo ok, dejme tomu, napr na facebooku najdeme stovky skoro neznamych fotografu s tisici fanousky. nicmene po vcerejsim odhaleni projektu CLP mi jiz nezbyva, nez jen kroutit hlavou. ma zde uspech znacka, jejiz samotne logo je vykradene snad na sto zpusobu mezi sebou (napr zde), v logu se ohani cool (R) znackou, ac zde existuje asi 5 dalsich firem stejneho nazvu, graficka uroven zaostava a zejmena jejich nova kolekce tricek od Byma a Safarika, coz ma byt udajne stezejni myslenka a projekt a velka realizace myslenek – je cela kompletne vykradena od imaginary foundation (napr zde). ne inspirovana, ale zjevne vykradena. neprinasi nic noveho. do pryc muzou jit reci o velke realizaci svych vizi, vystoupeni z sedi apod – je to spis zapadnuti zpet do prumeru. hodne vzletnych reci okolo, ale tvorba nulova. je to velka skoda. CLP je bohuzel jen dalsi carka na listku, kde jsou jiz jich desitky. vypadalo to mozna na talent a neco noveho, ale znovu vysla nadeje naprazdno. je mi smutno z toho ze tu nic takoveho neni. cenim si CLP v ohledu prace, ktere je musel cely projekt stat, ale to vsechno jiz tady bylo.. uvidime ale jak se clp vyvine… jde se po penezich a slave – super kyc… steve jobs kdysi rekl: „dobry umelec se neinspiruje, dobry umelec krade“. v cechach to plati na 120%.
spousta veci se setkava s nepochopenim. tematicky do toho muze patrit i tento blog. jsem ale schopen popsat alespon cast, co clovek musi udelat, aby se zmenil, aby zacal chapat veci, ktere zde jiz padly a jiste jeste padnou. jak zacit premyslet jinak, jak dostat jiny pohled na vec, jak zmenit sam sebe.
v prve rade musi clovek alespon trochu chtit, ale to je asi klise, ktere zde mozna nemusim zminovat. jeslti se clovek primo menit nechce, musi chtit jinou vec – cist. bible tohoto pohledu na vec a klicem k pochopeni souvislosti, je kniha spisovatelky Ayn Rand – Zdroj (moznost objednat pres aynrand.cz) – v originale The Fountainhead, napsana pred vice nez 60ti lety (!) – je to take jasny dukaz toho, ze se tato problematika jiz nekolik temer stovek let toci v kruhu. komerce vs umeni, spolecnost vs jedinec. i clovek ktery nikdy nesmyslel jinak, je schopen z temer 800 stran pochopit a otevrit oci.
dalsi vec, ktera na knihu navaze a je to vec velice cerstva – film o Janu Kaplickém – Oko nad Prahou. je mrazici, ze pribeh narodni knihovny jakoby vypadl ze stranek Zdroje. dala by se zde odcitovat asi pulka filmu, lepsi je se ale podivat. jestli vam film prijde jako patos, mate jiny pohled na vec, ktery nikomu neberu, po precteni zdroje ale urcite ty hlavni kameny uchopite a pochopite, a pokud jste meli Jana Kaplickeho dusevne tak blizko, jako ja, nebudete se nakonci branit horkym slzam bezmocnosti, litosti, a slzam nad situaci v tehle zemi, casto i svete, ktera se nezmenila ani po sto letech… i kdyz vim, ze tuhle situaci ze dne na den nezmenime, stejne ma pro me smysl se s tim snazit neco delat a bojovat, i kdybych mel zmenit pohled na vec a otevrit oci jen peti lidem. za to mi to stoji.

Zkus nekdy vytvorit neco opravdu jen pro sebe… vis vubec, jake to je? Kdyz si udelam sam pro sebe, a ne klienta, plakat ktery reflektuje moji naladu – je to porad nejaka sluzba? jako prodej jizdenek? haha. dej do toho sebe. kasli na zadani, dej si zadani sam sobe. nekoukej kolem, zavri se, zkus udelat neco prvoplanoveho, nebo naopak sloziteho a promysleneho, bez vize a vzoru ostatnich praci. vidis skvrny? udelej skvrny. koho zajima, ze si spousta lidi mysli ze grafika je hlavne ostra. chces vyjadrit co delas? nahazej tam veci tobe blizke, vytvor kompozici, utvor myslenku obrazem… neco ti chybi? udelej tam prazdne misto… mas v hlave chaos? vyjadri tam ten binec… slovem, hustotou vrstev, cimkoliv… pro sebe. vyjadri to, co nejde rict slovy obrazem… proc by se jinak delaly storyboardy, moodboardy… protoze slovni zasoba na vyjadreni tehle veci nestaci… udelej to v jednom. casem kdyz se na to budes divat, tak pochopis. zkus to! kasli na to co rekne vetsina lidi kolem, pokud to naplnilo tvoji vizi. vaz si lidi, kteri to pochopi, i kdyz to bude jen jeden clovek. jo, tohle muze taky byt „grafika“…
„je souhlas okolí skutečně měřítkem správnosti lidského konání?“ (Ayn Rand)
„mě by i urazilo, kdyby se to všem líbilo“ (Jan Kaplický)
„tvoříme napřed pro sebe“ (Rony Plesl)

Lidé dnes nemají čas – nepřemýšlí – netvoří si vlastní názor – papouškují názor někoho jiného, nebo názor, který si někde přečtou – zamyslete se sami, kdy jste si na něco kontroverzního utvořili názor opravdu tak, že jste si zacpali uši a zavřeli oči a zkusili o tom popřemýšlet sami, bez ovlivnění okolí. Lidé si utvoří negativní názor i na něco, co nikdy nevideli… na něco, o čem nikdy předtím neslyšeli a na něco, čemu nerozumí – ale ano, člověk má právo na názor, ale proč ne svůj vlastní? Lidé již nezkoumají. Jsou tak válcováni okolím, které je průměrné a komerční, že nevnímají jiné věci. Degradace je takové úrovně, že pokud se něco z průměru či komerce vymyká, je to špatné. Takto „zaválcováno do asflaltu“ je i spousta grafiků… často nikdy neobjeví, jestli by je nebavila jejich práce nějak jinak – protože by se mohla vymykat a mohla by být odmítána. Ja vím, že spousta lidí by na to měla a má to v sobě – jen to nikdy nenajde, protože se nikdy nezastaví a nerozhlédne. Ať už během chůze na ulici… nebo ve své hlavě.
Changing
Focus
Mindset
Shifted
Driving
Motive
We get, lifted
Hele – malir nema malovat jen to co vidi, ale taky to co vidi v sobe.Kdyz ale v sobe nic nevidi, at prestane malovat taky to, co vidi pred sebou.A proto jsou moje stetce uz par dni netknuty)) haha
Uz to vypadalo, ze tuhle zimu sem konecne dorazily kabaty pro pany – ktere jsme mohli jiz vic nez rok vidat na zahranicnich strankach znacek, ale sem je proste ne a ne dovest – protoze kdo by si je tady koupil? Uz to vypadalo na zmenu… rychle na jare do obchodu, snad se ta vlna jeste drzi. no chyba lavky – kdo cekal, ze kdyz prisly zimni kabaty, budou i ty jarni… tak se spletl.. po zimnich kabatech totiz prisly… jarni saka. nice. takze zase muzeme jen slintat na zahranicnich strankach. cr je zeme vysoupanych jeans, tricek s velkym logem znacky, kalhot rejoice. posluchacu kabatu. kdo chce byt jiny, nebo alespon jako v zahranici – at si to vytrpi – a nejlip necha sam usit. opovrzlive pohledy zaruceny.
Právě sedím na lavičce a pozoruji zapadlý druhý břeh města, které jasně září jako oheň a vyvolává tolik mlhavých vzpomínek a podmětů k přemýšlení.Chtěl bych se zamyslet a zastavit se nad myšlením jako takovém. René Descartes, který znamenal tolik pro rozmach 19. Století by se dnes asi dost divil, mezi dnešní společností začíná být brán jako outsider.Možná blázen.
Čím je to dáno? Když jsem se pozastavil a začal pozorovat dnešní proud způsobů společnosti, přišel jsem na to, že lidé moc nepřemýšlí nad věcmi a spoustu věcí přehlíží, možná je bere jako běžnou rutinu až když dostanou odněkud právě ten impuls (vzniklý problém), který rozpoutá, ten proces myšlení…až pak se začne něco dít. Netvrdím, že lidi nepřemýšlí… jen chci poukázat na to, že v dnešní době je myšlenka až na druhém místě. Myslím si že tento „problém“ zasahuje i do dnešního chápání umění jako takového. Když dám příklad, který jsem viděl mezi vlastními vrstevníky. Mladý divák v galerii před obrazem jednoho autora, který v obraze prezentoval vlastní osobní výpověď, jeho intimním příběh. Mladý divák nebyl schopen dešifrovat ani jedno autorovo poselství, nedonutil se k přemýšlení, nedotknul se myšlenky. V tu ránu začala vlna prudkých nadávek a gest na autora obrazu, na jeho nevzdělanost a primitivnost…
Není se čemu divit. Jsme obklopeni tuny líbivých nesmyslů např. v reklamách (TV) na které jsme nuceni se dívat a které se nám začínají pomalu zarývat pod kůži. Je to jako vystoupení klauna, všichni sledují jeho kostým a jeho show, ale kde je děj.
Myšlenka a děj…mizí prázdnou ulicí.

já vím, že můžu {cokoliv}, když skutečně chci. {možnost} vždy
Jednou jsem všechny své lásky a nenávisti viděl tančit na plátně v biografu. Vypadaly skoro jako sen. Nemohl jsem se rozhodnout, zda-li obrazům na plátně uvěřím nebo se ostatním divákům v duchu vysměji pro jejich bláznovství. Když jsem se zadíval na samotné plátno, viděl jsem jeho bezbarvý povrch a obrazy mi připadaly jen jako neurčité hry světla a stínu. Ale film běžel dál, ať jsem se díval kamkoliv.
Napadlo mi, že dokud film běží, mohu světlu na plátně věřit, budu-li chtít, a když už světlu uvěřím, proč mu stínit nedůvěrou?
Pokaždé, když se blížíte k semaforům, na kterých svítí červená, a vy zjišťujete, že dupete na brzdu – pak jste zareagovali na efektivní grafický design.